Jsi tady. Na samém vrcholku příkrého sopečného hřebene vprostřed poklidné noci. Je bezvětří. Měsíc září žlutě jako noční slunce, kreslí zlatavé mapy na sametovém oceánu a osvětluje tváře čtyřem duším jammujícím na harmoniku, kytary, trumpetu, brumli, ruce, stehna, rty...Napravo mihotá plamínek svíčky a nalevo se občas zalesknou oči koz z temnoty horské jeskyně. A ty cítíš jak tě naplňuje nakonečná vděčnost za tuto bezchybnou chvíli - od prstů u nohou přes kořínky vlasů až nahoru ke hvězdám. Šššššššš. Nabito! Víkend plný nekonečné vřelosti, nádherné hudby, deště ve tváři, běhu po pláži, duhy, polní kuchyně a spontánních výkřiků z překypujícího štěstí, který se celý začal tvořit ve chvíli, kdy jsme ve správnou chvíli zvedly palec u jedné tmavé silnice.
Děkuji za všechny ty krásné lidi, se kterými se nám na Tenerife propletly cestičky díky autostopu (...)