A to teď nemluvím o žárlivých scénách a létajícím porcelánu po babičce. Ale hezky popořádku. Do mé sbírky Poprvé se nedávno přidala návštěva Švýcarska a Itálie.
Spolu se čtyřmi spolužáky jsme si pronajali auto! Za desetinásobek ceny, se kterou jsme počítali, jsme se na sebe konečně mohli namáčknout do mrňavého Volkswagenu Polo (a to jen díky Dani, která zaplatila zálohu v částce, kterou můj bankovní účet snad ještě pohromadě neviděl). Bohužel náš výlet začínáme dvou hodinovým popojížděním z letiště zpět do centra, protože Patrickovi se ještě sušilo oblečení…Zatracené sušičky, co? Nefungují, když je potřebujete. :D
Většina naší posádky si libuje v electro hudbě. Bohužel. Nejednou jsem pochybovala, jestli se to CD prostě nezaseklo. Jakoby každé „tuc tuc“ vymetlo veškeré myšlenky hezky jednu po druhé, až nakonec zbyl jen bezduchý pohled do prázdna a bolest hlavy. JEDENÁCT tuc HODIN tuc V AUTĚ tuc tuc.
Se čtyřhodinovým zpožděním přijíždíme k našemu hostelu. Protože je půlnoc, majitel nám “schoval” klíče. Obálka nadepsaná “Svobodová” na nás čekala přilepená přímo na vstupních dveřích (důvěra nade vše :) Čas připravit si večeři, opařit si nohu, dát si pár piv a podívat se na horror. Tak dobrou, rodinko.
Konečně Ženeva, sluníčko a návštěva z Česka! Věhlasný vodotrysk právě procházel údržbou, tak jsme se alespoň kochali vzdálenými pohořími, mj. i Mt. Blancem.
Předraženou Ženevu je fajn vidět, ale…nah…nejhezčí jsou na ní hory a jezero a v téhle kombinaci rozhodně vyhrává nedaleké Annecy (Snědla jsem šneka). Vytáhnout kotvy, míříme na jih! Další destinace – Turín!
Jen co se ocitnete v italském městě, jakoby na vás dýchla staletí vášnivého temperamentu a nekonečných siest zároveň. Těžko se to popisuje, ale Itálie rozhodně MÁ jedinečnou atmosféru. Genius loci, co by se dal krájet. A pravděpodobně by voněl po bazalce.
Mohli jsme si být jistí, že nás čeká velmi neturistický zážitek, rozhodli jsme se totiž využít Couchsurfingu. Dva sympatičtí studenti, Simone a Fabio, nás přivítali ve svém kreativitou-překypujícím bytě v samém centru Turína, v domě s vlastním atriem, v domě, ve kterém místo obrazů visí na stěnách záchodová prkénka a plakáty s atraktivními ženami, na kterých se vyřádila ruka zmocněná lihového fixu.
Ta Itálie, kterou bych si chtěla přivést domů, se skrývá ve společném vaření.
Italové nejsou žádní samotáři. Není nic neobvyklého mít dům plný nepozvaných ale přesto vítaných hostů, se kterými si uvaříte, dáte si skleničku červeného nebo italskou kávu, poslechnete si oblíbenou hudbu a společně se zasmějete nad teplou večeří. Vždycky budu vzpomínat na to, jak záclonou chvějící se svěžím vánkem prosvítalo zapadající sluníčko a do bublání rajčatové omáčky vyhrával medový hlas krále rock´n´rollu. :) Na zdraví a míchat, míchat, přátelé!
Přestože nám všechny tři dny poprchávalo, kluci italští nás s radostí provázeli po těch nejhezčích místech Turína, a to i navzdory tomu, že měli místo bot dva čvachtající rybníčky. Tímto děkuji módě roku 2014 za to, že nosit gumáky bylo vlastně docela in. Teď už víme, jak poznávat hodiny na místní moderní soše a že i budovy mohou nosit piercing.
Pro kompletní italský zážitek namíchejte:
- hrst domácí italské kuchyně (rizzoto, těstoviny, pizza, káva a především zmrzlina!!!! Nejlepší zmrzlina kterou jsem kdy ochutnala, navíc s příchutí typické turínské čokolády, mňam!)
- špetku vehementní gestikulace a nekonečného troubení během jízdy italskými ulicemi
NIKDY nechtějte kečup na pizzu nebo těstoviny! To je společenská sebevražda, pravděpodobně by s vámi pak už žádný Ital nikdy nepromluvil. Varovali nás dopředu.
PS: Zamilovala jsem si jejich vánoční výzdobu :) Ach, krása!
Ciao!