Před odjezdem do 2. největšího dánského města jsem si mnohokrát pokládala otázku, proč tam vlastně chci. Představuje to pro mě třetí „fresh start“ za poslední rok, potřetí se stěhovat, potřetí si nacházet nové přátele a své místo v neznámém prostředí.
Přes nahlodávající pochyby, problémy s dopravou, ukradený telefon, pokažené a následně ukradené kolo a po spoustě deštivých a chladných dní jsem si ale jistá, že TADY v Aarhus je přesně to místo, kde mám teď být.
Důvodem není množství zábavy, kterou jsem si tady rozhodně za posledních 25 dní užila, ale, světě div se, škola. Aarhuská univerzita si své místo v nejlepší 100 na světě skutečně zaslouží. Znamená to sice, že se po nás očekává četba cca 150 stran na každou lekci a 40 hodin samostudia týdně, ale témata, která na nich probíráme, jsou pro mě jako stvořená! Jak bych se mohla neusmívat, když jsou našimi case studies firmy vyrábějící větrné turbíny a ty bojující za záchranu životního prostředí. CSR (Corporate Social Responsibility) o kterém jsem se v ČR dozvěděla spíše omylem a vybrala si ho jako téma bakalářské práce je tady životní stylem! ♥
Na první pohled Aarhus sice tolik krásy nepobral a milovanému francouzskému Lyonu se prostě nevyrovná, co je na něm však opravdu krásné, je jeho trefná přezdívka – je to Město úsměvů. Z Dánů musí být člověk opravdu nadšený, jejich přátelský přístup k naprosto cizím lidem a ochota pomoct je natolik okouzlující, že si tady již po pár dnech každý druhý plánuje svou budoucnost. Vzpomínám si, jak jsem se v Lyonu vymlela na kole před několika lidmi sedícími na zastávce a ani s sebou necukli. Tady se mi pokazilo kolo a dřív než jsem se k němu sehla, už si jeden starší pán vytahoval kila umaštěného vercajku z košíku a řezal své tkaničky od bot. Kolo sice neopravil a spolu s dalšími kolemjdoucími radili návštěvu servisu, ale snaha byla oceněna :) Tam, kde nepomohly vhodné nástroje a letité zkušenosti, přišlo mé neochvějné odhodlání rozjet kolo, které jsem vlastnila teprve 2. den. (čti „kde nefunguje rozum, zabere síla“).
Z toho plyne poučení kupovat kolo za světla a prodávat za tmy, nikoliv naopak ahah :D Ale chybami se člověk…
Jak poznat, že jste v Dánsku:
1) Všude kolem vás jsou kola. Všude. Kolony cyklistů a haldy nedočkavých kol opírající se jedno o druhé. Roztodivné cyklo-vychytávky jako pláštěnka na sedadlo a odnímatelný nákupní cyklo-košík vtipně završuje instruktážní video “Jak jezdit na kole ve městě” - Pravidlo č. 1: Buďte sebevědomí!
2) Všichni jsou blond a atraktivní. Vysocí štíhlí fit lidé se zářivými úsměvy a oslnivě hustými hřívami. A ta lýtka! :D Jó holt cyklistika má mnoho výhod.
3) Někdo by řekl elegantní, někdo jako na pohřbu. Jediná přijatelná barva odívání je černá. Do školy, do práce, na party. Každý. Jeden. Kus. Černý. Proto přestože jsem blond, ve třídě plné Dánů není pochyb o tom, že jsem „cizák“. V červeném svetru zářím jako světluška v nejtemnější noci. (ALE! Umí se i odvázat – to pak sáhnou po bílém nebo dokonce béžovém topu! *slow clap*)
4) „I'm happy to pay my taxes!“ Poslední průzkum ukázal, že přes 80% Dánů rádo platí své daně, přestože patří k nejvyšším na světě a daň z příjmu se může snadno vyšplhat k 60%. Ale já se jim vlastně nedivím. Peníze, které zaplatí na daních, se totiž neztrácejí do neznáma, ale každou korunu vidí téct do zdravotnictví, školství, placených dovolených, čistoty měst, ochrany životního prostředí a dalších oblastí, které tolik zvyšují životní úroveň Dánska. (A jak řekl náš učitel: “Na Dánsko nejsem bohatý, přesto mám vše dvakrát: dvě auta, dva iPhony, dvě kola, dvě televize, dvě…”)
5) Milují lékořici. Tu hnusnou černou věc, kterou asi každé české dítě vyplivovalo s pocitem zrady, co že mu to přimíchali mezi jeho oblíbené sladkosti. Lékořicí si Dánové umějí zkazit i alkohol, takže bacha – 30% Original Blå chutná stejně jako se jmenuje.
6) Jedete-li na kole a je větrno, vítr zásadně fouká proti vám. Jedete-li na kole a je větrno, nejde poznat, zda jste opilí jak dobytci a nebo jen nezvládáte poryvy větru. Jedete-li na kole a prší, pak je určitě i větrno a tedy si moc moc přejete být oblečen v neoprenu a vlastnit brýle se stěrači. Jedete-li na kole a prší, pak…No..Konečně chápu pravý význam voděodolné řasenky.
7) Pokud jsou pro francouzské ulice typické veliké zelené blikající kříže oznamující místní lékárny, pak v Dánsku to musejí být obchody s krásným krajkovým prádlem. Není snad ulice, na které bych jeden takový nepotkala.
8) Řídí se pravidlem „ve zdravém těle, zdravý duch“, proto způsob jak se v Dánsku zaručeně společensky znemožnit je drzost nemít permanentku do fitka. Kilometry nekilometry, ať byste na kole denně jezdili hodiny, večerní lekce spinningu se od vás prostě očekávají. Nebo aspoň ta permice… :D
9) Dánové třídí odpad, Dánové jediní bio potraviny, Dánové chtějí pracovat ve společensky odpovědných firmách a ve volném čase dobrovolničí na záchranu pralesů. Udržitelnost života na Zemi je tady životním stylem stejně jako pěstěné vousy nebo ty podivné polodrdoly, co si Dánky motají na hlavách. Kdo by se divil, zvedne-li se hladina moří o metr, místo kol se budou muset učit jezdit na delfínech.
10) Jsou naprosto otevření, co se týče nahoty. Pokud mě zaskočila už místní nudistická pláž, výstava v ARoS, kde jednou měsíčně pracují nazí lidé, nebo desítky nahých soch v roztodivných polohách všude ve městě, pak jsem rozhodně nebyla připravená na The Naked Run – tradiční běh několika desítek nahých studentů před 15 000 diváky jako úvod jarního festivalu Kapsejladsen. A ano, vysílají to i na obrovské obrazovky na univerzitě. Asi jinej gang...
Galerie ARoS
Pláž Bellevue
The Deer Park
Ale jo, je tady krásně, když víte kudy kam. A hlavně s kým :))
Botanical Garden